Kofroň, daňová kancelář, k.s. - logo
Menu

Telefon(+420) 317 728 931

PF 2018 – Ústavní soud a EET

Přejeme všem našim klientům, jejich rodinám, známým a přátelům klidné a šťastné Vánoce a také vše nejlepší do nového roku 2018.

Iva a Stanislav Kofroňovi

 

V té souvislosti připojujeme k vánočnímu a novoročnímu zamyšlení názory ústavních soudců, které jsme si s velkým zájmem přečetli v souvislosti s Nálezem Pl. ÚS 26/16 Ústavního soudu, kdy zásadním způsobem omezil další možnost uplatňování zákona o elektronické evidenci tržeb (EET), který v tomto roce významně ovlivnil podmínky podnikání v obchodu, stravovacích a ubytovacích službách, a který byl a je předmětem velkých politických a občanských diskusí a dle našeho názoru také velmi rozděluje naší společnost. Přiznáváme velkou radost nad tím, jak se názory ústavních soudců diametrálně liší od názorů současné vládnoucí garnitury.

 

Z jejich názorů vyjímáme a (s nezbytnou dávkou úprav textu pro zachování čtivost) Vám předáváme k zamyšlení.

 

„ Být živnostníkem není vůbec jednoduché. Chce to kus osobní odvahy a hodně trpělivosti, protože povinností spojených s podnikáním je obrovské množství napříč celým právním řádem: v oblasti bezpečnosti práce, sociálního zabezpečení, personalistiky, hygieny, a samozřejmě i daní.“

 

Stát by měl vždy dobře vážit zavedení každé nové povinnosti, která podnikatelům ztěžuje jejich činnost. Měl by při tom velmi bedlivě hodnotit, zda tato další povinnost je skutečně nezbytná a zda nepřiměřeně nezhoršuje podnikatelské prostředí. Svá opatření by stát přitom neměl posuzovat izolovaně, nýbrž v kontextu již stávajících omezení. Lapidárně řečeno, stát by si měl položit otázku, zda se nejedná o příslovečnou poslední kapku, po které pomyslný pohár přeteče.

 

Ne vždy je daňová disciplína tou největší hodnotou, někdy by zájem na ní měl poněkud ustoupit tomu, aby byla zachována silná vrstva aktivních, tvořivých, sebevědomých a odvážných lidí, kteří v podnikání riskují svou existenci, místo aby se nechali zaměstnat. A těmto lidem, především těm drobnějším mezi nimi, by měl stát administrativu spojenou s podnikáním co nejvíc ulehčit, a to i za cenu menšího daňového výnosu.  Ekonomika totiž bude robustní a přežije těžké časy lépe právě tehdy, bude-li v ní dostatečná diverzita a soběstačná, na pomoci ze společného nezávislá podnikatelská vrstva, která zůstane i v „okrajových“ oblastech, jako jsou hospody a jiné provozovny v malých obcích, malí samostatní živnostníci, podnikající důchodci, studenti atd..

 

Pro řadu právě těchto lidí je však EET tou příslovečnou „poslední kapkou“, která je vyžene z podnikání, případně je nažene do „šedé ekonomiky“, což uvolní cestu jejich velkým konkurentům směrem ke korporativnímu, velkopodnikatelskému a dotačnímu státu. Vzniká tak malá hyperbohatá elita, a dále pak jen hůře či lépe placení zaměstnanci.

 

Můžeme se tak dostat do rozporu s materiální podstatou demokracie – ta je totiž možná jen ve společnosti tvořené z podstatné části vrstvou skutečně svobodných, nezávislých lidí.

 

Právo podnikat zakotvené v Ústavě ČR znamená právo na svobodnou volbu každého, jakým způsobem si bude opatřovat své prostředky k životu. Právo rozhodnout se, zda člověk bude na někom závislý v zaměstnání nebo se o sebe postará sám, a to se všemi z toho plynoucími riziky z podnikání.

 

Právo podnikat je odvozeno od práva vlastnit majetek a svobodně s ním nakládat. Souvisí však i se zákazem nucených prací. Svědčí o tom zkušenosti z minulého totalitního režimu. Komunistický režim podnikání nejen nepovoloval, ale přímo je trestal. Kombinace trestných činů spekulace, nedovoleného podnikání a příživnictví nutila každého, aby byl zaměstnán. Nutila jej k tomu, aby byl závislý na téměř jediném zaměstnavateli, a to na státu.

 

Společnost, v níž naprostá většina občanů je se svou obživou závislá na jednom či několika málo zaměstnavatelích, není svobodná společnost. Prvotním smyslem práce a podnikání je totiž vytváření materiálních hodnot a poskytovaní služeb ostatním členům společnosti. Skutečnost, že práci a podnikání lze zdanit, má pro úspěšné fungování společnosti druhotný význam.

 

Zatímco si lze představit fungující společnost, která financuje své potřeby ze zdaňování jiných skutečností (kupř. nemovitého majetku, přírodního bohatství, vkladů na účtech, bankovních transakcí či obecně spotřeby), bez práce a podnikání společnost existovat nemůže.

 

Proto je právo podnikat jedním ze základních práv vytvářejících podmínky pro společnost svobodných občanů. Respekt ke svobodě musí být vždy na prvním místě.

 

Proklamovaný cíl EET však tomuto respektu neodpovídá.“