2 Afs 399/2017 – povědomí o daňovém podvodu

Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí 2 Afs 399/2017 ze dne 9. 8. 2018 jednoznačně konstatoval, že daňový subjekt měl vědět, že se svými transakcemi v roce 2012 se semenem řepky olejky a mědí účastní obchodů, které jsou součástí podvodů na dani z přidané hodnoty a právě tato skutečnost je zákonným důvodem pro odepření nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. Soud viděl důvody pro odepření nároku na odpočet především v kumulaci projevů laxnosti a neobezřetnosti při prověřování obchodních partnerů. V předcházejícím rozsudku Krajského soudu v Praze 45 Af 21/2015 ze dne 9. 11. 2017 v této věci, stejně jako v citovaném rozsudku NSS, je možno vyčíst, jaká jsou dle soudů přiměřená opatření k ověření, že se nejedná o účast na daňového podvodu.

Mezi tato opatření např. patří:

• ověření, zda se u zapojených subjektů jedná o nové společnosti bez historie nebo s minimální historií či zavedené společnosti,
• prověření osobní či obchodní propojenosti zapojených subjektů,
• prověření osob, které se účastní na obchodních jednáních,
• racionální vysvětlení toků zboží a fakturačních řetězců mezi zapojenými subjekty,
• prověření či doložení dosavadních plnění daňových povinností zapojených subjektů.

V citovaném rozsudku je dále možno vyčíst, že čím více je neobvyklých skutečností, tím větší obezřetnost a více přijatých opatření je na místě, a to zvláště, pokud se jedná o náležitě obezřetnou obchodní společnost s letitou obchodní praxí. Dle názoru soudu by skutečné přijetí takových nebo podobných opatření, a to přesto, že by nakonec došlo ke spáchání daňového podvodu, přisvědčilo tomu, že daňový subjekt byl v dobré víře a přijal veškerá opatření, která na něm lze v rámci prevence účasti na daňovém podvodu možné spravedlivě požadovat. V takovém případě by nebylo možné mu odepřít nárok na odpočet.

Stanislav Kofroň